Myslíte si, že když vám Word nebo Google Dokumenty nepodtrhávají chyby, je text v pořádku? Bohužel ne. Automatická kontrola pravopisu je užitečný pomocník, ale zdaleka neodhalí všechno.

A právě na to studenti často doplácejí.

Co automatická kontrola neumí?

  1. Neodhalí významové chyby
    Program nepozná, že jste napsali „mít vliv na výsledek“ místo „mít vliv na výsledky“, pokud je věta gramaticky možná. Neřeší význam. Neřeší logiku. Neřeší kontext.

  2. Neuhlídá stylistiku
    Dlouhé, nepřehledné věty? Opakující se slova? Kostrbaté formulace?
    Počítač to považuje za správné. Čtenář už ne.

  3. Neřeší konzistenci
    Jednou píšete „výzkum byl realizován“, jindy „provedli jsme výzkum“.
    Jednou používáte odborný jazyk, jindy hovorové výrazy.
    Program to nevyhodnotí jako problém – ale hodnotitel ano.

  4. Nehlídá formální náležitosti
    Nesprávné citace, různé velikosti nadpisů, špatné odsazení, mezery navíc, chybějící tečky za zkratkami… To všechno může zůstat bez povšimnutí.

  5. Nevidí text jako celek
    Automatická kontrola řeší jednotlivá slova.
    Profesionální korektura řeší strukturu, návaznost myšlenek, logiku argumentace i celkový dojem.

 

Proč je lidská korektura jiná?

Protože zkušený korektor:

– čte text v kontextu
– rozpozná významovou nepřesnost
– sjednotí styl
– upozorní na nejasné formulace
– vidí detaily, které autor po desátém přečtení už nevnímá

Autor je na svůj text „zvyklý“. Čte to, co chtěl napsat – ne to, co skutečně napsal. Korektor čte text očima hodnotitele. A to je zásadní rozdíl.

Kontrola pravopisu je dobrý první krok.
Korektura je krok, který rozhoduje o výsledku.

Chcete mít jistotu, že váš text obstojí nejen technicky, ale i profesionálně?
Ozvěte se. Chyby nemají šanci přežít.